Člověk si na sebe má vydělat. Tak už to v našich končinách máme zažité, tak to platí už po strašnou spoustu let. Ale navzdory tomu, že má tento plně opodstatněný názor svou logiku a je nesporně pravdivý, přesto dodnes nejednou není realitou. Vydělat si na sebe sice máme, ale často to z nějakého důvodu nedokážeme.
Ale jak všichni víme, nelze skončit u tohoto konstatování. Protože smířit se s takovou situací nelze. Zejména pokud je člověk právě tím, jemuž se peníze nedostávají. Protože bez peněz nemá našinec čím platit, a když nemá čím platit, logicky si skoro nic nepořídí a nemůže tedy vést plnohodnotný život člověka jednadvacátého století.
Ten, kdo peníze nemá, si je tedy musí zase nějak sehnat. A to tak, aby byl vždy schopen pokrýt alespoň ty nejzásadnější věci, jež se k jeho životu vztahují. A když se je nepodaří vydělat, může být řešením třeba i půjčka.
Jenže získat půjčku je nejednou podobně obtížné až skoro nemožné, jako vydělat si okamžitě ve chvíli, kdy peníze chybí. A to ne proto, že by se u nás půjčky nenabízely, ale proto, že je nejednou náramně těžké některou z nich získat. U půjček se totiž při zažádání musí doložit nesporná schopnost splácet, a když je někdo ve finančních problémech, logicky moc k nabídnutí nemá. Někdo takový nemívá závratné příjmy ani čisté registry dlužníků a jiné přednosti, a tak mu jeho žádost nejednou zamítnou. Jistota je jistota.
A aby se člověk v těžkých chvílích nějak k penězům dostal, musí vsadit na nebankovní hypotéky, u kterých jsou na žadatele kladené nároky minimální a vlastně docela snadno splnitelné. Zde přece stačí jenom prokázat schopnost splácet a mít nemovitost, která by se za půjčené peníze dala do zástavy, a žadatel si přijde na své. Čímž má každý, kdo to splní, zaručeno, že dostane potřebné postrádané peníze jistě, rychle a výhodně. A víc si snad ani nelze přát.
