Řekové, Keltové i Aztékové, všechny tyto kultury prováděly lidské oběti. Tento princip lidské oběti se vyskytuje snad ve všech velkých náboženských systémech. Co vlastně vedlo dávné lidstvo k tomu, aby si své bohy usmiřovalo lidskými životy?
Starověké Řecko
V řecké báji o Prometheovi jej bohové přikovali ke skále a orel mu každý den rval játra, která Prometheovi opět přes noc dorostla. Prometheus se tak stal obětí pro lidstvo. Právě ve starořeckých bájích a pověstech se vyskytuje lidská oběť. Řekové při komunikaci s bohy přikládali největší význam právě oběti těm bohům, které si zrovna chtěli naklonit. O lidských obětech v řeckých dějinách existují jen kusé zmínky a záznamy v jejich bájích. Podle vědců pak mohou právě tyto záznamy vypovídat o vztahu starověkých Řeků k lidským obětem. Jedním z důkazů o těchto lidských obětech ve starém Řecku by se mohl stát také rok starý objev, který se uskutečnil na hoře Lykaion, neboli Hoře vlků. Podle starodávných pramenů se na vrcholku Hory vlků měla kdysi nacházet jakási svatyně, kde se údajně vykonávaly i krvavé lidské oběti. Staří Řekové prý věřili, že kdo tam uskuteční lidskou oběť bohu Diovi a následně pozře maso oběti, změní se ve vlka. Na místě obětního ohniště nalezli později archeologové, kromě známek popela a zvířecích kostí, i lidské ostatky.
Keltové
Rovněž uskutečněné nálezy obětí v bažinách potvrzují to, že i staří Keltové si bohy usmiřovali lidskými obětmi. Například roku 1984 se v močálech nedaleko britského Manchesteru, v rašeliništi, našlo tělo nahého Kelta. Podle znalců bylo zřejmé, že lebku Kelta někdo třikrát prorazil ostrým nástrojem, byl uškrcen provazem, a byl mu ještě proříznut krk. Nález jeho ostatků utvrdil archeology v přesvědčení, že Keltové svým božstvům obětovali také své vlastní příslušníky. Existuje jistá teorie, že se jednalo o prince Lovernia z Irska, který se měl dobrovolně nabídnout jako oběť bohům, za porážku Římanů, kteří obsazovali Anglii.
